Letošní volby do Europarlamentu probehnou v Česku 7. a 8. června a na Slovensku v sobotu 8. června. Posloucháte červnovou epizodu podcastu Stošestka od protikorupční organizace Transparenci International. Dnešní epizodu točíme ešte před volbami v úterí 4. června. Dnes se zaměříme na konkrétní výsledky hodnocení transparentnosti predvolebních soubojú. Ze studia Karlín On Air vás opět zdraví Martina Foldynová.
Vítám Lidii Marchenko, analytičku, která se podíli na monitoringu transparentní volby.cz. Ahoj.
LM: Ahoj
MF: A do studia dorazil i náš zahraniční host Ľuboš Kostelanský, analytik slovenské Transparency, který vede tamní predvolební monitoring.
LK: Zdravím všetkých poslucháčov. Ďakujem. Teším sa, že tu môžem byť.
MF: Volby do Európského parlamentu jsou v Česku a vlastne i na Slovensku řekneme velmi nepopulárni. Čím si to vysvětlujete?
LM: Je pravda, že volby do europarlamentu nejsou v ČR moc populárni. Už od prvních voleb v roce 2004 se účast drží kolem 28 %. Až na rok 2014, kdy klesla dokonce na 18%. Tento rok se očekáva vyšší volební účast. Podle Eurobarometru nebo by se dokonce mohla přehoupnout přes 30 %. Řekla bych, že obecný nezájem by se dal vysvětlit tím, že voliči možná nejsou úplně informování ohledně toho, jaký vliv Evropský parlament má na jejich každodenní život. Mají pocit, že se jedná o vzdálené abstraktní unijní instituce. Nárůst by mohli vysvětlovat aktuální události jako například válka na Ukrajině nebo klimatická krize, které obecně polarizují téma evropské integrace a aktivizují tak voliče.
MF: Co slovenský pohled ?
LK: U nás sú eurovoľby ešte menej atraktívnejšie ako v Českej republike. Dokonca sme už mali účasť aj pod 10 %. Doteraz sme boli na chvoste čo, sa týka zaujmu voličov o tento typ volieb. V aktuálnych voľbách sa to pravdepodobne zmenilo. Hovorím už teda v budúcom čase, poslucháči teda už vedia, ako to dopadlo. Je to hlavne kvôli udalosti ktorá sa udiala v závere kampane – atentátu na nášho premiéra Roberta Fica. To zásadne zmenilo priebeh kampane a zrejme aj navýšilo účasť spôsobom, že možno tentokrát v účasti predbehneme aj Česko.
MF: Jsou tipy na konkrétní číslo?
LK: Nemám v hlave prieskumy k účasti. No prirodzene by asi rástla tým, ako sme dlhšie a dlhšie členská krajina únie. Tám rastie aj zapojenosť do tém, ktoré nadobúdajú čoraz väčšiu dôležitosť pre životy ľudí. Dalo by sa čakať, že volebná účasť by aj tak zrejme porástla. Vnútropolitická závažná téma pravdepodobne dokázala tých voličov zmobilizovať tak, že účasť vystrelila zásadným spôsobom hore.
MF: Podme se podívat na výsledky transparentnosti kampaní. Jak to vypadá v ČR?
LM: Připomenu, že tento rok jsme v rámci kampaní do evropského parlamentu hodnotili 6 subjektů. Tyto subjekty jsme vybrali na základě březnového průzkumu kdy ANO, STAN, Česká Pirátská Strana, koalice Stačilo, koalice SPD a TRIKOLORA a koalice Spolu všechny přesáhly 5 % hranici, co se týče preferencií. Což je i hranice pro mandát v evropském parlamentu v České republice, takže jsme chtěli vlastně vybrat kandidáty, které měli největší šanci získat křesla.
Hodnocení zakládáme na sedmi kritériích transparentnosti. Jsou to kritéria dobré praxe, které jdou nad rámec zákona, takže strany vyzýváme k otevřené komunikaci a k průhlednosti v tom, jak kampaň vedou. Jedná se například o komunikaci směrem k voličům ohledně rozpočtu na kampaň, toho jak vedou volební účet, kdo na té kampaní vlastně dělá, od koho dostávají služby – dodavatelé, sub-dodavatele. Může se taky jednat i o komunikaci ohledně kampaní online nebo ve veřejném prostoru. Třeba akce v rámci kontaktní kampaně atd. V každé této kategorii sbíráme informace z veřejného prostoru. Taky stranám a koalicím dáváme šanci případně ty informace doplnit pomocí dobrovolného dotazníku, který jim posíláme v dubnu. Jestli na dotazník odpoví nebo ne, není součástí hodnocení. Nemůžou si známkou zlepšit tím, že nám odpoví.
Když máme známku stanovenou v každé kategorii, děláme průměrnú škálu od 1 do 5 jako ve škole. Každá strana dostává známku za transparentnost jejich kampaní a tento rok si v rámci kampaně do Europarlamentu nejlépe vedou Piráti. Dostali známku 1,9. Na druhém místě byla koalice STANu, ti dostali čistou dvojku. Potom máme koalici Spolu na třetím místě, která dostala 3,4. Na čtvrtém místě jsou hnutí ANO a koalice Stačilo! se známkou 3,6. Úplně na posledním pátém místě se umístila koalice SPD a Trikolora seznamkou 3,7. V průměru je to na trojku. Určitě vidíme prostor pro zlepšení, ale zároveň je tam i nějaká snaha o transparentnost.
Pozitivně třeba hodnotíme, jak všechny kandidující subjekty komunikovali kolem svých kontaktních kampaní. To znamená, že všichni docela přehledně zveřejňovali i konané i plánované akce, setkání s voliči, měli kalendáře. Tady docela pomáhá i Facebook, protože má funkcionalitu událostí, která vytváří i archiv. Voliči si můžou vyhledat kde by se třeba mohli s kandidáty setkat a jak by se mohli do kampaně zapojit. Zároveň i pro nás i dohledové úřady to pak usnadňuje průběžnou kontrolu toho, že všechny ty akce jsou vlastně řádně financovány z volebních účtů.
Slabinou těchto voleb je určitě to, jak strany vedou kampaně v digitálním prostoru na sociálních sítích. I subjekty, které třeba v minulosti s námi byli ochotní komunikovat a i veřejně komunikovat ohledně toho, přes které profily na sociálních sítích kampane vedou, tentokrát ochotní nebyly. Nikdo nezveřejnil srozumitelný přehledný seznam toho, které profily se zapojí do kampaně, a které ne. Což není úplně průhledné a jsou tam dokonce i problémy s průhlednosti financování. Té placené reklamy na sociálních sítích jako například u hnutí ANO, které na volebním účtu nevykázalo ani jednu platbu za reklamu na Facebooku nebo Instagramu, přitom my z knihovny reklam meta jasně vidíme, že, samozřejmě, takovou reklamu zadávali.
MF: Jak to vypadá na Slovensku? Na úvod si poďme udelat zhrnutí, jestli se v nečem liší hodnocená kritériá a jak to vlastne dopadlo.
LK: S podrobnejším monitoringom volebných kampaní sme začali v roku 2019, keď boli u nás prezidentské voľby a zároveň aj eurovoľby. Tie druhé sme vtedy nemonitorovali a projekt sme prevzali od našich kolegov z Čiech. Inšpirovali sme sa nimi a nastavili monitoring tak, ako to je v ČR ešte stále. Neskôr sme to museli prehodnotiť najmňä kvôli zhoršeniu situácie v porovnaní s Českou republikou. Kým u vás riešite, že v zásade všetci dodržujú zákon a odmeňujete tých, ktorí sú ochotní urobiť niečo navyše, u nás prax dospela do štádia, že najprv významní hráči len hľadali kľučky v zákone, ktoré znižuju transparentnosť kampaní. No v poslednej dobe sledujeme už aj to, že sa začína volebný zákon porušovať, a dokonca v značnej miere. Tomu sme museli prispôsobiť naše hodnotenie, celkovo sme ho teda zjednodušili.
Našou snahou je nastaviť latku nižšie. Snaziť sa, aby si kandidujúci ak nie aspoň udržať transparentnosť, tak aby aspoň nepadala. Nie veľmi sa nám to darí. Veľmi jednoducho na princípe semafora delíme kampane do troch farieb: zelenej, oranžovej a červenej. A o tých najlepších vyhlásime, že vedú transparentnú kampaň. Strednou skupinou sú kampane, ku ktorým máme výhrady. O tých najhorších v transparentnosti tvrdíme, že ich kampaň je netransparentná. Vyzerá to možno na prvý pohľad banálne, ale v skutočnosti to funguje.
Sú strany s náročným elektorátom. Hoci získajú hodnotenie ich kampane ako netransparentnej, znamená to pre nich reálny problém. A naozaj im to v kampani ubližuje, preto sa snažia dostať do tej najlepšej kategórie.
A naopak, sú síce strany, ktorých voličom na transparentnosti obzvlášť nezáleží, ale keď skončia na chvoste, a svieti nad nimi červená farba, získajú nálepku netransparentná kampaň, nie je im to ľahostajné. Minimálne sa voči Transaprency sa ohradzujú a kritizujú nás. Po vlaňaších predčasných parlamentných voľbách Transprency náš súčasný premier R. Fico venoval špeciálne video. V ňom nás práve v súvislosti s hodnotením predvolebnej kampane jeho strany SMER, kde sme ju označili ako netransparentnú, nazval nás zahraničnými agentmi. Snažil sa okolo nás vytvoriť konšpiráciu, aby zhodil výsledky nášho hodnotenia.
MF: Popsaly sme si princip, jak to tedy vypadá s výsledky?
LK: Žiaľ, situácia sa zhoršuje. Pri predchádzajúcich voľbách sme mohli konštatovať, že sledujeme najtransparentnejšie voľby ake sa tu kedy konali (napríklad prezidentské v roku 2019 alebo parlamentné v 2020). No postupne sa prax zhoršovala a zhoršovala, až dnes sú komentáre a hodnotenia Transparency alarmujúce. To potvrdili aj eurovoľby a kampaň pred nimi. Existuje reálna obava, že tu tretíkrát po sebe vyhrá voľby najnetransparentnejší hráč. Tak sa to stalo v predčasných parlamentných aj v prezidentských voľbách, ktoré sme mali pred dvom mesiacmi. Prieskumy hovorili, že by sa to mohlo stať aj v eurovoľbách.
Nie je to dobrá správa o stave našej demokracie. Na rozdiel od českých partnerov sme si mohli dovoliť hodnotiť celú politickú scénu a všetky kampane. U nás kandidovalo 24 politických strán, čiže o troška menej ako v ČR. No polovica z kampaní bola tak malá, že nedávalo zmysel ich hodnotiť. Tú známku sme nakoniec udelili dvanástim kampaniam. A iba tri strany viedli kampaň, ktorú bolo možné označiť za transparentnú. Ide o alarmujúcu správu. Nemáme na strany prísne nároky ako majú naši českí kolegovia, a aj napriek tomu len tri strany boli schopné tie zmenšené nároky splniť. Všetci ostatní mali menšie alebo väčšie problémy. V prípade dvoch najsilnejších vládnych strán sme opäť sledovali vážne nedostatky v transparentnosti.
MF: Zní to, že výsledky v Česku a na Slovensku se docela rozcházejí. Přece jenom budete vědět, nabízí se nějaké průsečníky?
LM: Řekla bych, že v rámci srovnání je sdíleným faktorem právě ta nevýraznost kampaně obecně. Už jsme mluvili, že volby do evropského parlamentu u voličů nemají velkou váhu, ale i přesto musím říct, že i v rámci výdajů na kampaň a taky i viditelnosti kampaně ve veřejném prostoru – tyto volby nebyli úplně vidět. I to potom může být součásti nízké účasti, strany své voliče ani nemobilizují
LK: Mňa prekvapilo, keď som si pozeral v dátach za ČR, že krátko pred voľbami 20. mája, mali české strany výdavky len vo výške zhruba 50 miliónov českých korún. To je vlastne limit pre jednu stranu. Je to menej ako bolo v našej kampani o tomto čase. V našej kampani už bolo o tomto čase viac peňazí.
Zamýšľal som sa, čím to je. Treba si uvedomiť, že my máme za sebou náročné supervolebné obdobie. Mali sme v krátkom slede po sebe parlamentné voľby na jeseň 2023, teraz prezidentské a hneď vzápätí krátko po nich, no i počas nich bežali paralelne kampane aj na európske. Strany mohli byť vyčerpané zo súperenia. U nás je to nastavené tak, že za výsledok v európskych voľbách v strany nezískavajú žiadnu finančnú prémiu od štátu. Kampane musia odfinancovať buď zo štátnych príspevkov, ktoré majú za parlamentné voľby alebo z iných zdrojov. Zase o motiváciu menej, aby do tejto kampane nalievali peniaze. Napriek tomu v eurokampani bolo viac peňazí a atentát v polovici mája kampaň zásadne zmenil. Najprv zabrzdil, na chvíľku sa eurokampaň zastavila, všetci boli v šoku a niektorí aj vyhlásili, že ju zastavujú. Následne sa po týždni rozbehla a v závere naozaj finišuje. Dá sa čakať, že vygraduje.
Pred piatimi rokmi strany vložili na svoje prezentácie necelých 5 miliónov eur. K dnešnému dňu je to už o 400-tisíc viac. Čakali by sme, že to bude ešte výraznejšie, no faktúry budú ešte natekať v posledných momentoch pred voľbami a po nich. Výdavky ešte porastú. Som zvedavý, ako to dopadne, ktoré voľby búdú „drahšie“ – či na Slovensku alebo v Čechách.
MF: Výsledky kampaní na Slovensku nedopadly příliš dobře. Co ale nějaké konkrétní rady, tipy, doporučení na zlepšení. Přichází s nějakými slovenská Transparency?
LK: Podobne ako naši českí kolegovia sa po každých voľbách snažíme zanalyzovať a ukázať, aké boli slabiny. Nielen kritizujeme, no prichádzame s navrhmi a konkrétnymi riešeniami. Žiaľ, záujem zo strany politickej reprezentácie zlepšovať pravidlá je malý. Nielen u vlád zložených zo strán, ktoré veľmi nemusia transparentnosť, ale aj u strán, ktoré ju presadzujú, keď sa dostanú k moci. To sme tu mali predchádzajúce tri roky. O nedostatkoch sa vie, a aj napriek tomu sa s nimi nič nerobí. Najvypuklejšie prípady boli aj počas nedávnych prezidentských volieb, pre ktoré platí veľmi nízky limit na výdavky – len 500-tisíc. Už dávno sme upozorňovali, že to je problém a limit nakoniec obaja hlavní favoriti prelomili, čo sa nám podarilo dokázať. Veríme, že aspoň najvypuklejšie veci sa opravia.
MF: Lído, co tipy na zlepšení, co se týče Česka?
LM: Máme výhodu v porovnání s našimi sousedy, že přímo porušování zákona v rámci předvolební kampaně tady nepozorujeme. Pro zlepšení hodnocení se spíš snažíme strany motivovat k otevřené komunikaci, aby zveřejňovali informace ohledně toho, kdo pro ně dělá kampaň, u koho tisknou bannery. Může se to zdáž za triviální, ale otevřená komunikace vůči voličům buduje důvěru. No nedostatek těchto informací ve veřejném prostoru vytváří pocit, že celá kampaň se odehrává v zákulisí, že se jedná o nějakou manipulaci. Určite bych doporučovala například na webu strany kandidujícího subjektu zveřejňovat přehledné seznamy dodavatelů nebo obsazení volebního týmu.
LK: Doplním Lídu a porovnám. Je viacero vecí, kde by sme sa určite mohli inšpirovať v ČR, ale sú aj také, kde by to mohlo fungovať naopak. U nás je základným problémom, prečo je stav taký neutešený, chýbajúca efektívna kontrola, dodržiavanie volebných pravidiel a ich vymáhanie v priebehu kampane. Má ju na starosti Ministerstvo vnútra vedené politickým nominantom a štátna volebná komisia, ktorá je v prevažne miere zložená z nominantov politických strán. V praxi veľmi nefunguje. Nemajú výsledky a ich kontrola je bezzubá. Na rozdiel od Českej republiky, kde to má na starosti nezávislý úrad, ktorý naozaj aj kontroluje a má aj výsledky.
Dlhodobo upozorňujeme, že tento systém nie je správny, treba zmenu. Zatiaľ bez výsledku. Môže sa zdať, že ide len o drobnosť, no v Českej republike zákonné limity na výdavky platia len pre obdobie oficiálnej predvolebnej kampane. Na Slovensku limit platí aj pre obdobie pred začiatkom oficiálnej kampane, a to dlhé obdobie – až pol roka. Strany sa musia vojsť do toho limitu aj s predkampaňou, no, žiaľ, nie je povinnosť viesť si v predkampani transparentný účet. Ťažšie sa to potom kontroluje. Prispieva to však k férovejšiemu súboju. Neumožňuje to totiž, aby bohaté strany silnou predkampaňou získali veľmi veľkú výhodu oproti tým, ktorí nemajú toľko finančných prostriedkov.
MF: Už jsme se toho v úvodu lehce dotkly – 16. května proběhl atentát na Roberta Fica, předsedu slovenské vlády ze strany SMER. Luboši zkusím na úvod spíše obecnější otázku: co tahle událost vlastně pro Slovensko znamená?
LK: Asi všeobecne platí, že to bol veľký šok. Nikto niečo také nečakal, úplne unisóno od všetkých akterov zaznelo odsúdenie takého činu. Celkovo to možno hodnotiť ako veľmi nešťastnú udalosť ktorá môže mať pre Slovensko negatívny vplyv. Už sa to čiastočne aj začína ukazovať. Situácia na Slovensku je veľmi polarizovaná. Nepochybne aj v Českej republike, no u nás polarizácia dosahovala značnú mieru a celé to vygradovalo do tohto zúfalého čínu. Bezprostredne po ňom zaznievali hlasy, aby si politici podali ruky, zmierili sa, aby sa situácia upokojila. To však netrvalo dlho. Záver kampane je už opäť o ostrom politickom súboji – najmä strany vládnej koalície. Aj samotná strana premiéra R. Fica, žiaľ, udalosť využila a postavila na nej zvyšok svojej kampane. Poňali to tak, že je za to zodpovedná politická opozícia. To komunikujú v kampani. Situáciu to neupokojuje, no naopak vyhrocuje. Vďaka tomu však pravdepodobne (aspoň podľa prieskumov eurovoľby) nakoniec vyhrajú. Pôvodne sa podľa prieskumov čakalo, že víťazstvo zopakuje strana Progresívne Slovensko, ktorá ich vyhrala aj v roku 2019.
Vládna koalícia využila situáciu po atentáte, aby akcelerovala nežiaduce zmeny, ktoré sa na Slovensku po voľbách začali diať. Či už v oblasti v oblasti médií, v oblasti justície, občianskej spoločnosti. Teraz sa zákony prijímajú v oveľa rýchlejšom slede a s oveľa menšou, ak vôbec nejakou celospoločenskou diskusiou.
MF: Česká i slovenská Transparency řeší známkování kandidujících subjektů. Řešíte taky dezinformace a politický marketing na sociálních sítích. Podívejme se teď na tuto kapitolu. Jak k tomu přistupujete Lído?
LM: Co se týče placené reklamy na sociálních sítích, zaměřujeme se na sociální sítě společnosti Meta – teda primárně Facebook, Instagram, které jsou většinou i v rámci politických kampaní nejpopulárnější. Sledujeme profily jak samotných koalicíí anebo stran, které kandidují v rámci koalice. Potom i profily jejich předsedů a taky lídrů kandidátek. Tyto profily sledujeme jak obsahově, tedy se koukáme na to, co v těch reklamách zdůrazňuji, jaké příspěvky považovali za dostatečně důležité, aby zaplatili jejich reklamu. Taky se koukáme na data z knihovny reklam, kde můžeme zjistit například obecný počet placené reklamy anebo kolik koalice strany a hnutí za tu reklamu zaplatily. Tento monitoring ještě stále běží, dáta ještě sbíráme. Určitě čekáme, že souboj na sociálních sítích bude nejvíc vyhrocený v posledních dnech. Už teď vidíme, že podle celkového počtu placených příspěvků rozhodně vede koalice SPD a TRIKOLORA. Co se týče celkových výdajů za reklamu na sociálních sítích, vede koalice SPOLU. Naopak, nejmenší počet placených příspěvků na sociálních sítích mělo hnutí ANO. V této kampaní to vypadá, že spoléhají víc právě na venkovní reklamu nebo na kontaktní kampaň. Nebo i na své velmi silné volební preference, kdy vlastně ve většině průzkumu zatím vedou.
MF: Co dezinformace a sociální marketing na Slovensku?
LK: U nás je tá situácia trošku komplikovaná kvôli súčasnej vláde, ktorá je priamo prepojená s dezinformačným svetom.Voláme to svet alternatývnych médii. K moci sa dostali s ich podporou, keď počas ich pôsobenia v v opozícii boli permanentne hosťami v týchto médiách, budovali si popularitu práve cez prostredie internetu. Politici na Slovensku zistili, že už ani nepotrebujú do veľkej miery mainstreamové médiá, že si popularitu dokážu obstarávať a svoje témy komunikovať sami – prostredníctvom sociálnych sietí.
Najsilnejšia vládna strana SMER je v tom mimoriadne úspešná. Akoby odmena dezinfo scéne za podporu pred voľbami bola aj v tom, že sa jej predstavitelia dostali priamo do establishmentu.
Máme ministerku kultúry, ktorá doteraz viedla alternatívne rádio šíriace aj dezinformácie. Mohol by som menovať aj ďalších predstaviteľov, ktorí sa dostali do významných pozícií a zároveň sú aktuálne aj na kandidátkách do europarlamentu. Kandidátne listiny niektorých strán sú zložené nielen z profesionálnych politikov, ale vzali na ne aj predstaviteľov dezinformačnej scény. Niektoré strany so šancou dostať sa do Europarlamentu vzali na kandidátky aj ľudí s extrémistickým pozadím, odsúdených za extrémistické trestné činy, ľudí, ktorých majú neonacistickú minulosť.
Priamo členovia politických strán sami pracujú s dezinformáciami, je to ich nástroj pri práci s voličmi, a to priamo na najvyšších miestach. Podpredseda slovenského parlamentu je zároveň podpredsedom strany Smer a lídrom ich eurovolebnej kandidátky – permanentne pracuje s dezinformáciami. Teraz po atentáte na volebných meetingoch naznačoval, že za tým je tajná služba zo Spojených štátov amerických, a šíril takéto konšpirácie. Ani nemusíme ísť veľmi hlboko do alternatívneho sveta, môžeme ostať priamo na povrchu, priamo vo verejnom diskurze často sú aj dezinformácie alebo dokonca i konšpirácie.
Pôvodne sme zamýšľali sledovať len špecifický výsek dezinformačného sveta a zaujímať sa len o dezinformácie týkajúce sa právneho štátu. To sú nám blízke témy, no aktuálna situácia to zmenila. Náš monitoring bude zrejme komplexnejší ako bol pôvodný zámer. Jeho výsledky zverejníme až po voľbách, keď budem mať za sebou aktuálne sa odohrávajúce finále. Teraz strany dávajú najväčšie prostriedky do prezentácie na internete, práve teraz tam prebieha súboj o voliča.
MF: Jaká témata táhnou na Slovensku?
LK: Na začiatku to vyzeralo, že aktuálna volebná kampaň bude aj o nejakých európskych témach. Z najsilnejšie rezonujúcich napríklad Green Deal. No najsilnejšia vládna strana SMER postavila svoju kampan na téme vojny na Ukrajine a išla do volieb so sloganom zámer v Európe, čo je pro ruský naratív. Už priamo ten narátív je dezinformačný. Trefne to pomenoval minulý týždeň náš sociológ Michal Vašečka, ktorý povedal, že ak by sa cudzinec ocitol na Slovensku, mal by do istej miery pocit, že sa ocitol na nepriateľskom území vo vzťahu k Európskej únii. V reakcii na škandál s portálom Voice of Europe sa asi dá konštatovať, že ak niekde prebieha úspešná vplyvová operácia cudzej mocnosti, na Slovensku je to asi modelový príklad. Eurokampaň bola z veľkej časti protieurópska.
Máme tu aj strány, ktoré v minulosti boli v parlamente a vypadli z neho. Vyslovene mali napríklad na billboardoch hrubé vulgarizmy smerom k Európskej únii. Iné strany ako napríklad Republika, ktorá mala vysoké preferencie, vo svojej kampani používala protieurópske slogany. Protieurópsku rétoriku mala väčšina vládnej koalície.
LM: Co se týče dezinformační scény, situace v České republice je docela podobná. Taky tady máme příklady, kdy jsme si v naší snaze monitorovat dezinformační prostředí vybrali ty nejúčinnější nejvýznamnější dezinformační aktéry, celebrity celého systému. Na tomto seznamu skončili i osoby, které do evropského parlamentu kandidují nebo minimálně zastupují strany a uskupení, které kandidují. Situace je velice podobná i co se týče témat, se kterými se setkáváme v rámci monitorinku dezinformací: určitě válka na Ukrajině, migrace – konkrétně migrační pakt a taky ekologická tématika – Green Deal. Potom se ty narativy využívají jako přímé útoky na jiné kandidáty anebo kandidující subjekty. Terčem se stává často třeba Danuše Nerudová, lídryně kandidátky za STAN anebo taky Markéta Gregorová z české Pirátské Strany právě ve spojení s migračním paktem, taky zaznívá hodně kritiky na vládnoucí koalici.
MF: Každou štošestku se snažím ukončovat na odlehčenou notu. Dneska mám skoro pocit, že je to potřeba dvojnáso. Napadne vás nějaká úsměvná situace historka spojená právě s předvolebními kampaněmi?
LK: Na Slovensku je to teraz trocha ťažšie. Atmosféra nie je veľmi veselá. No rozmýšľal som nad tým. U nás doteraz nebolo vôbec bežnou praxou, ak sa to vôbec niekedy vyskytlo, že by politici viedli kampaň s humorom. A teraz tu máme takýto prípad, kde priamo jednu z tých najvýznamnejších kampaní, kampaň Progresívneho Slovenska, ktorá pôvodne v prieskumoch ašpirovala na víťazstvo v eurovoľbách, vedie ex-premiér úradníckej vlády, predtým člen rady Národnej banky Slovenska, Ľudovít Ódor. Má expertízu ako suchý ekonóm, od ktorého by človek humor nečakal, ale je to veľmi vtipný človek. A aj tak kampaň postavil, je plná skečov, humorných pantomím, grotesiek. A je to naozaj dobre a pozitívne, že sa občas nájde aj politik, ktorý doráže robiť kampaň s humorom.
A možno druhý prípad: keď u nás kampaň štartovala ešte v marci, vrcholili vtedy prezidentské voľby. Politické strany (ktoré sa u nás nesmú zapájať do kampane prezidentských volieb, môžu kampaňovať len samotní kandidáti) volebný zákon obišli tak, že sa tvárili, že robia eurokampaň a rozvešali niektoré po krajine billboardy dostatočne neutrálne na to, aby by ich nebolo možno označiť za podporu konkrétneho kandidáta. No v zásade to bola mobilizácia voličov a jednoznačne v prospech kandidátov, ale tvárili sa, že to je predsa eurokampaň, to bolo úsmevné.
LM: Obecně když monitorujeme volby, často nejzáživnější nebo nejzábavnější části může být ta přímá komunikace se subjekty, které monitorujeme. Například, když jim rozesíláme dotazník. I tento rok jsme měli zajímavou historku, kdy koalice STAČILO! nám na dotazník sice odpověděla, ale řekli že nám nedají žádná data, protože by se jednalo o prozrazení volební strategie. Nicméně řekli, dokonce slíbili, že vydají tiskovou zprávu přibližně ve stejnou dobu, kdy my vydáváme naše hodnocení transparentnosti, kde vlastně zahrnou všechny ty informace které jsme chtěli vědět. Těšili jsme se na tiskovku a ona doopravdy přišla. Nebyla moc dlouhá a obsah by se dal zhrnout tím, že tam přidali odkaz na svůj transparentní účet. Tvrdí, že vedou transparentní kampaň kvůli tomu, že mají transparentní účet, což je ale podmínkou pro kandidaraturu a taky zákonní povinnost. Je to dobrý příklad, jak někdy transparentnost vnímáme asi trošičku jinak, než ta druhá strana.
MF: Do červnové epizody stošestky dorazily Ľuboš Kostelanský ze slovenské Transparency a Lidia Marchenko za českou pobočku. Moc vám děkuju.
Za prepis audiozáznamu podcastu vrúcne ďakujeme nášmu dobrovoľníkovi Matejovi Šebestovi.
Poďakovanie za podporu
Tento díl podcastu Stošestka vznikl díky finanční podpoře Ministerstva spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu Prevence korupčního jednání II. Děkujeme!
Za podporu ďakujeme aj NATIONAL ENDOWMENT FOR DEMOCRACY (NED), ktorá podporila slovenskú pobočku.